Je to tady!

No a je to tu.
Další rok je za námi.

Když jsem tak přemýšlela, co v tomto příspěvku vlastně uvedu, napadlo mě, jak je to celé legrační. Snažíme se začít lépe v dalším velkém celku dní, abychom si pravděpodobně naplánovali to samé - začít lépe - i za rok. Takže se ptám, proč takhle nezačínáme každý den? Proč si prostě každé ráno neřekneme, že dneska začneme lépe? Možná by potom stačilo, aby měla naše předsevzetí ten pověstný jepičí život, aspoň po ten jeden den bychom dělali všechno tak, jak opravdu chceme.

Morning.

Dneska ráno se mi naskytl nádherný výhled z okna. Všechna ta mlha a záře prosvítala okny, jako by už nikdy neměla zmizet. Jak se postupně rozplývala, nemohla jsem to nechat bez povšimnutí. Takže tady to je. Prosím.

Hledám velké Možná

Pro ty zasvěcené z vás bude už z titulku zcela jasně patrné, o čem dnes budu hovořit. Nejedná se o nic jiného než o jednu z velmi diskutovaných, o jednu z již víceméně zaběhlých a přesto stále (ne-li víc a víc) populárních stálic současných čtenářů, co jsou alespoň trochu mainstream. Uhodli jste, dnes se bavíme o knize napsané Johnem Greenem, konkrétně o díle Hledání Aljašky. 

Pozpátku

Mám lehce nostalgickou a vzpomínkovou náladu a to znamená jediné - vytrpí si to všichni okolo mě. Nebo alespoň vy. Díky, že zůstáváte.

Všechny tyto fotky mám uložené v jedné složce, ačkoliv jsou z různých časových období, z různých míst, focené s různými pocity. Zamýšlím se, proč vlastně fotím. 

die Musik

Koncept tohoto článku pravděpodobně nemusím dlouze představovat, v tomto případě je třeba spíš slyšet než číst.

Enjoy

:)

AF or is my, ep. 2

odkaz na ep. 1 - zde

Na kraji útesu
Tak já padám.
Každý padá,
když přijde řada.

-------

Listopad 2015

Byl to smutný měsíc.
Z nějakého důvodu chci zase začínat počasím, takže, k počasí. Bylo teplo a slunečno stejně jako lezavo, šedo a sněživo, teploty se rozprostíraly v poměrně slušných rozpětích - někdy 20°C, někdy -2°C.
Chvílemi to vypadalo jako v červnu a chvílemi jako v prosinci, na horách už zasněžují a my si tady dole stěžujeme na déšť a silný vítr.

die Musik

Po nějaké době se tu chci znovu podělit o něco málo z hudby, kterou momentálně poslouchám.
V těchto příspěvcích budou spíše věci, které mě oslovily za poslední dobu. Přesto je ale více než jisté, že některé z nich se postupně stanou stálicemi. To se uvidí.

Jsou to všechno celkem klidné a oddechové kusy - takový víceméně odpočinkový playlist.
Takže tak nějak.
A tak.

Enjoy

:)

Kdysi dávno

Z mnoha různých důvodů si někdy připadám jako blázen.
Připadám si jako blázen třeba ve chvílích, kdy si nejsem schopná vzpomenout, který z ručníků je můj zkrátka proto, že jsem ve chvíli prvního použití ručníku myslela na něco úplně jiného.
Připadám si jako blázen, když se musím třikrát vracet na stejné místo a pokaždé zapomenu, co jsem chtěla.
Připadám si jako blázen, protože mám z kuchyně do předsíně nacvičenou otočku, která tvoří nejkratší myslitelnou cestu k mým botám a ven do zimy.

(Bez nadpisu)

Komíny vyhlíží
V daleké výši
Všechny ty veršíky
Co tvořím a píši
Dokud píši
Tak jistojistě
Takhle a jedině
Prachsprostě dýši.

(O z)(měn)(ách)

Lidi tohle dělají často. Často se zadívávají do mlhavých dálek a melancholicky koulí očima, aby si mohli povzdechnout, že už "to není, co to bývalo". Že věci se změnily. Že teď je to jinak a jinak vždycky znamená hůř. Děláme to všichni včetně mě. Kdo ne, ukažme si na něj.

třeba bychom se na všechno měli dívat přesně takhle ... zeširoka

Říj(en) 2015

Je neskutečné, jak to všechno utíká. Před chvílí jsme se všichni s napětím dívali na listy, jak se rodí na větvích stromů a dnes se díváme, jak pod těmi samými stromy ty samé listy umírají. Čas plyne rychle.

Deutsch.

Po delší době bych se zase ráda zmínila o jedné ze skvělých knížek, které jsem měla možnost si přečíst. Tentokrát se bude jednat o knihu z prostředí Berlína, která hovoří o bezprostřední přítomnosti drog v životech mnoha tehdejších mladých lidí. Jaká jiná kniha by to mohla být než My děti ze stanice Zoo.

4.32 AM

Přesně tak

jak teď všichni spí

se zítra vzbudí

a uvidí

všechno co

přijde jim normální

všechno to najednou

uvidí.

A taky tak

jak teď nedutají

k ránu už pomalu

procitají

doufejme

že srdce co mají

že neztvrdnou

neokorají.

Stejně tak

ti co dělají hají

ti co právě

nepřemítají

nad tím co nemají

a nad tím co mají

tiše a v klidu

odpočívají.

No tak

proč nespí?

Když chce se jí spát

that's a good question.

We'll figure it out.

AF or is my

Nepamatuju si, že bych kdy psala zábavnou poezii. Vždycky to byly elegie, nářky nad světem, srdceryvné vylejvárny, balady a úvahy. Pokud nepočítám jednu z prvních vlastních básní, co si vybavuji (byla o tom, kterak chci pod stromečkem kočku a psa nalézti), většinou měly moje básně okolí (nebo alespoň těch pár lidí, kterým jsem je dala přečíst) chytnout za srdce, rozplakat, popřípadě donutit skočit z mostu.
Někde zčistajasna se ve mně ale zrodil nápad, že to jde i jinak.

Free mind

Vítám vás u nového říjnového příspěvku :)

Škola. Týká se nebo se týkala každého. Lavice, židle, tabule a lidé. Myšlenky, názory, konflikty, lásky i nenávisti. Známky, poznámky. Každý víme své.
Dnes bych se chtěla zamyslet nad tím, jaký je rozdíl mezi pojmy škola a vzdělání.

Notes and Lines.

Ahoj!

Dnešní příspěvek chci věnovat poslechu hudby, protože se vám jistě také někdy stává, že nemůžete najít nové písničky, i když byste chtěli nějakou změnu.
Takže tady je výběr písniček a melodií, co mě momentálně baví, doufám, že se vám, byť třeba jen jedna z nich, bude líbit.

Září 2015

Hezký podzimní (a stále ještě zářijový) den :)

Doufám, že vás nynější sychravé počasí nepřinutilo sedět doma v koutě s hrnkem horkého čaje v těch nejvlněnějších ponožkách, jaké doma máte, kdyby ale ano, můžete se podívat mezi smrkáním a kašláním na rekapitulaci měsíce září mýma očima.

Mydlinková

Pod vodou

hladinou

(u)tajím dech

a teď jsem nejtišší

z celičkých Čech

do dlaní nabírám

mydlinky, pěnu

přemítám

přemýšlím

jakou má cenu

samotný stát

proti davu

chci čisté mít myšlení

tak do pračky

strkám krom triček

i hlavu.

Friends.

V dnešním příspěvku bych se s vámi ráda podělila o několik fotek svých kamarádek a bývalých spolužaček, se kterými se občas vídám.

Představuji vám Janu (hnědé vlasy) a Báru (světlé vlasy) a znovu jim děkuji za svolení k uveřejnění těchto fotek. Ale už nebudu zdržovat, kochejte se :)

Budu se těšit u dalšího příspěvku :)

Hornická pouť 2015

Kdyby se vám někdy povedlo zavítat na podzim do západní poloviny ČR a mělo by vám být něco doporučeno, tak pak ať je to Hornická pouť v Sokolově.

Úplněk

Prsty se patlám
V měsíčním světle
Na světě nic není
Tmavé či světlé
Barevně smíchané
Prohry a cíle
Na světě nic není
Černobílé.

Brace yourselves

Pěkný stále ještě prázdninový večer.

V dnešním článku chci tak trochu rozebrat a zhodnotit uplynulé dva měsíce, které utekly, tedy alespoň mně, rychleji než pět minut po zacvaknutí budíku, kdy se člověku ještě chce spát.

Pojďte se bát

Je krásné letní slunečné ráno a já jsem tu s novým článkem. Taková rána jsou jako stvořená na to si jen tak lehnout do postele s nějakou dobrou knížkou. A přesně proto jsem tu.

Zdroj obrázku - zde

Za zdí

Poslední dobou mě čím dál více začíná bavit fotit lidi a zvířata místo statických výhledů a tak dál (get it, get it). Ne že bych s tím přestala úplně, ale dřív jsem měla tak nějak obavu z toho fotit věci, co se hýbou, co můžou protestovat anebo utéct.

Tenkrát na východě

5 AM

Nemáte v létě co dělat? Už není na co se vymluvit, jděte spát o dvě hodiny dřív nebo nechoďte spát vůbec, v půl páté jděte ven  a divte se.