V dnešním článku chci tak trochu
rozebrat a zhodnotit uplynulé dva měsíce, které utekly, tedy
alespoň mně, rychleji než pět minut po zacvaknutí budíku, kdy
se člověku ještě chce spát.
Je krásné letní slunečné ráno a
já jsem tu s novým článkem. Taková rána jsou jako stvořená na
to si jen tak lehnout do postele s nějakou dobrou knížkou. A
přesně proto jsem tu.
Poslední
dobou mě čím dál více začíná bavit fotit lidi a zvířata
místo statických výhledů a tak dál (get it, get it). Ne
že bych s tím přestala úplně, ale dřív jsem měla tak nějak
obavu z toho fotit věci, co se hýbou, co můžou protestovat anebo
utéct.