19.6.16

My Fire Flies

Once at a time
i find new doors
in those well-known
four white walls

new doors with new
mysteries
troubles, kindness
miseries

there's always some fear
at last
all of this
out of my past.

My past begins now
here's the story how
last minute is only a past
with set and done
and well-played cast.

Once at a time
i open the door
crawl out of my
walls of four

i close the door
turn off the light
the darkness stares at me
at bright

sparkles
that are in my eyes
i watch the fire of mine
flies.

I settle here
and stay for while
next to myself
away with mile

i am there to just
listen to rain
inside of my brain
to release the pain.

I'm in this magical
state of mind
inside the doors
that i find
once at a time.

18.6.16

Čaj o páté

Všichni nálepkujeme a kdo říká, že ne, tak ten kecá. Během života člověk dostává tolik označení, že kdyby věděl o všech z nich, nejspíš by se zhroutil, od toho ale existují tajemství. Všichni si sebe samé i ostatní lidi okolo sebe ukládáme pod určitá hesla, zařazujeme je do určité složky, sekce, oddělení, skupiny, podmnožiny, odnože. Dáváme jim názvy a schováváme je do šuplíků, abychom neměli strach, že zničehonic vylezou jen tak odnikud a budou připraveni nám škodit. Máme pocit, že pokud to má název, není to nebezpečné. Stephen King by mohl vyprávět (TO jako fakt?).

15.6.16

Záchranné kruhy

Líbí se mi složitý věci, na druhou stranu ale nalézám krásu v těch úplně jednoduchých. V jednoduchém oblečení, v jednoduše krásném počasí, v jednoduchém dešti, který padá směrem dolů a ne opačně, prostě v jednoduchosti.



13.6.16

(mezi)kultura(mi)

Tak nám zase po roce začíná léto.
Třešně na stromech se začínají vybarvovat, sukně se začínají zkracovat a dny prodlužovat, zkrátka, začátek léta, jak se patří.
S nadcházejícím létem také přichází velké množství kulturních událostí, kde se scházejí lidé všech různých barev, tvarů, smýšlení a velikostí.

11.6.16

Aby bylo jasno.

Co je na životě tklivý
jak je všechno pomíjivý
žal i rej a všechno zhyne
promluv víc než slovy, čine!

Promluv víc než slovy, čine!
s tebou všechno bude jiné
klidně ať si z citu stonat
však míň mluvit, více konat.

8.6.16

Jsem to nejvíc já

Po ránu jsem to nejvíc já
když ještě tak docela nevím
kde jsem a kdo jsem
když mám ospalky v očích a prázdnou mysl
to život nejvíc dává mi smysl
to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já
to duše ví, sama to zná
že ráno, když svět ještě spí
v tu chvíli, kdy se rozední
když prázdnou mysl mám
to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já
když ještě neovládám vlastní tělo
kdy se mi nechce co chtít by se mělo
kde jsem a kdo jsem
to po ránu neřeším
to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já
když jen zpěv ptáků a prázdná mysl
mi vyplňují prostor v hlavě
a právě
proto jsem po ránu tak čistá
to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já
když se mi napínají všechny kosti
kdy čistím si žíly ode vší zlosti
všech starostí a jízlivosti
po ránu kdy jsem tak moc ryzí, až je ten fakt samotný cizí
to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já
když mi kůží září denní světlo
když umírá to, co v noci kvetlo
a je zase čisto, čisto v hlavě
právě
to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já
proto když ti dovolím
být se mnou ráno, budiž ti žehnáno
budiž ti přáno
máš co jsi chtěl
to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já
proto spím většinu nocí sama
ráno neřeším repliky denního drama
co nastane za chvilku
až bude slunce vejš
to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já
když protírám si oči od snů
když mám jen strach
kde se zas octnu
když probudím se ráno a žiju
to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já
když probudím se z vlastní smrti
čím mě asi nový den zdrtí
proto když usnem vedle sebe
probuďme se vedle sebe
můžeš mi říct, kdo jsem po ránu
kdy jsem to nejvíc já.

4.6.16

Květen 2016

Můj Máj začal u Smíchovského nádraží v Praze.
A skončil ve tmavé noci na západě Čech v mé posteli.

---

Musím se tu přiznat k několika věcem.