Stoletý senior, který vypadl z okna a pošlapal macešky
Přišla jsem na ultimátní důvod,
proč to mají starší sourozenci lepší. Říkejte si, co chcete,
ale připadá mi to tak.
Starší sourozenci dřív dospějí do
věku, kdy jim prarodiče předávají životní zkušenosti a je
velká naděje, že dotyční prarodiče jsou ještě naživu.
Dnešní knižní recenze bude taky o
seniorovi. O knížce profláknuté ve všech krajích, zemích a
jazycích, o knížce, která do literatury patří pomalu jako crocsy do
letní módy. Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel.
Jedná se o v pořadí první román švédského autora Jonase Jonassona, který v ne tak dávné době napsal i další
dvě poměrně známé knihy –
Analfabetka, která uměla
počítat a
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam
nepřítel).
Na Googlu je pan
Jonasson po zadání jména Jonas druhý a když se před někým,
kdo to trošku sleduje, zmíníte o filmu vyrobeného podle knihy o
seniorovi, co leze z oken, pravděpodobně se chytí za hlavu a
uteče. Protože hodně lidí tvrdí, že ten film je špatný. To si
ale posuďte sami. Dnes vám chci přiblížit již zmíněnou knihu
o starším pánovi, který se rozhodl z gruntu změnit svůj život.
A kterému se to rozhodně povedlo.
---
Tuhle knížku se
mi povedlo ukořistit na začátku léta v knihovně u nás ve městě
a měla jsem z toho upřímnou radost. Ve většině sice nejsem
fanoušek věcí, které jsou právě v módě, ale u literatury je
to trošku něco jiného. Je zajímavé sledovat, co lidi rádi čtou, jak se mění. Navíc, tahle kniha byla hitem zhruba před
půl rokem, to mi docela odpovídá. Abyste rozuměli, pokud jste dva
roky zpět poslouchali nějaký popový hit léta, je téměř jisté,
že já ho poslouchám až letos.
Je to
skoro stejný případ jako u
Johna Greena
a
Hledání Aljašky,
o této knize jsem se rozepsala
tady. Zajímalo mě, co na tom
vlastně všichni mají a neexistuje lepší metoda, než si názor
udělat sám, že?
---
Senioři jsou
zvláštní bytosti. Kniha o stoletém staříkovi ze Švédska vám o tom podá
více než pravdivé svědectví, které je zjemněno správnou porcí
humoru, smrti, vodky a nitroglycerinu. Očekávejte si, co chcete,
ale ještě lépe uděláte, pokud nebudete očekávat nic. Ať už
si ale vyberete kteroukoliv variantu, tahle kniha vás pravděpodobně
nezklame.
Děj se odehrává
během celého jednoho století a mě osobně překvapila tím, co
všechno v ní najdete. Dá se podle ní zmapovat celé dvacáté
století – století, které se v mnoha ohledech dá nazvat
výbušným, dokonce jedním z nejvýbušnějších, to se koneckonců
dozvíme až časem. Knížka je nabitá světovou historií,
ideologiemi, autory a následovníky těchto ideologií, jejich
odpůrci a mnohým dalším. Všechno je to dohromady pospojováno víc než elegantně a vše je hezky a příjemně zastřešeno postavou
staříka, který už ví o životě své.
Kvůli tomu, že
jsem si díky této knize zopakovala novodobé dějiny, mám ale
trochu strach, aby další dvě knihy nevypadaly podobně. Možná by
to bylo pojato jinak, ale možná taky ne, to mě od čtení dalších
(zatím jen) dvou Jonassových románů trochu odrazuje.
---
Pokud máte rádi
romány s detektivním nádechem, kde chcete některým postavám
napovídat a některým se prostě jen smát, možná jste našli tip
na svoje další literární chvilky. Co mě na knize překvapilo asi
nejvíce, je to, jak je tam namixované napětí – nenapětí.
Prolnutí dvou příběhů, jednoho ze současnosti a druhého z
minulosti, má nahrávat tomu správnému napětí, které asi člověk
má při čtení cítit. Protože když už chcete vědět, co bude
dál, přenese vás děj zase úplně jinam a vy musíte tím pádem
jinam směřovat i svou pozornost.
U mě to takhle tak
úplně neprobíhalo. Nějaké to napětí tam bylo, ale bylo to spíš
takové příjemné těšení se na to, co bude dál.
---
Knížka
mi dělala společnost na letní dovolené a pomohla mi se navrátit
do mého správného čtecího rytmu. Změna prostředí mi hodně
pomohla a najednou jsem ve čtení zase spatřila něco, co
potřebuju.
Ještě
se možná sluší říct, že předchozí knížka, kterou jsem
dočetla (Nekromant Johaness Cabal – Jonathan L. Howard),
mě hrozně zklamala svým koncem, který byl prostě divný a
neúplný, nicneříkající a rozpatlaný doprázdna, přestože mi
celý zbytek knihy připadal geniální. Proto jsem hned poté začala
(možná i trochu ze zlosti) číst Staříka a
když jsem dočetla tuto knihu, ještě několik dní se mi nechtělo
číst nic jiného, jen abych měla čas na to o Staříkovi
přemýšlet. Takhle se podle mě pozná dobrá kniha.
---
Chtěla jsem tím jenom říct ... abyste si to přečetli.
Prostě se zvedněte a jděte si to půjčit.
Nebo koupit.
Prostě opatřit.
Rozumíme si?
