22.4.17

Možnosti

Věděla jsem, že to nebude snadný. Byla jsem si jistá tím, že přijdou špatné dny a že to bude zkouška. Přišly. A jsem pořád tady a žiju.

---

V poslední době se mi daří si držet ten vzácný a zlatem vyvažovaný životní optimismus. Po předešlém horším období se mi daří to všechno vidět tak nějak lépe, přestože jsem si myslela, že už to tak nikdy nebude.


18.4.17

Na prahu

Zítra v půl osmý ráno budu na světě nějakých 9 460 800 minut. Což je 6 570 dní. Což je 18 let.
Zkouším si vybavit vzpomínky od těch nejranějších až po současnost, vidět ten vývoj. 

Připadá mi to jako strašně oficiální a důležitá věc, jako nějaký zlomový bod, i když dobře vím, že něco takového čekat nemůžu. Nemůžu očekávat, že ze dne na den dospěju, že se mi změní od základu celý život jen proto, že od zítřka už můžu legálně pít a případně být trestně stíhaná. 

A taky dobře vím, že nechci, aby se mi tím od základů změnil celý život.

13.4.17

V hlavě

Občas si musím připomenout, že se to všechno děje jenom v mojí hlavě. Všechny vymyšlené scénáře a písně z filmů doprovázející každý můj krok na ulici, vzpomínky a myšlenky, nápady a duševní zlomeniny, všechno se to děje jenom v mojí hlavě. 

A ostatní to mají úplně stejně.

Ne stejně v tom smyslu, že by přemýšleli nad stejnými věcmi jako vy, že by se na ně dívali stejně jako vy, že by chtěli  nebo cítili věci totožné a totožně. 

Jde o to, že každý z nás má v hlavě svůj svět, svůj privátní vesmír, který je i barevný i černobílý, plný zvuků i ticha, všeho dobrého i špatného, něžného i zvráceného. 

---

9.4.17

7.4.17

Racek


zdálky přichází bouřka
utíkám směrem k městu
skládám stopu za stopou

nad hlavou mi lítaj racci
hledají novou kořist
všichni se snažíme přežít

utíkám ke splavu
kde zvuk hromu
přehluší voda

neslyším to varovný
hromobití, hromomlácení
bouřky nade mnou

snažím se přežít
najít novou kořist
co by mi pomohla

možná jsem racek
co za bouřky
krouží stále dokola.

2.4.17