Doufám, že vás nynější sychravé počasí nepřinutilo sedět doma v koutě s hrnkem horkého čaje v těch nejvlněnějších ponožkách, jaké doma máte, kdyby ale ano, můžete se podívat mezi smrkáním a kašláním na rekapitulaci měsíce září mýma očima.
Ke zhodnocení měsíce.
Za uplynulý měsíc se stala spousta roztomilých i nešikovných náhod, všechny ale k něčemu vedly (a to je podle mě podstatné), zažila jsem spoustu překvapení a vyslechla mnoho inspirujících lidí. Byla jsem na dvou koncertech, z nichž v jednom figuroval Karel Plíhal (což byl naprosto skvělý zážitek vzhledem k tomu, že mi byly jeho písničky hrávány už jako malému pískleti). Přijde mi hezké, že se teď, po tolika letech "naposlouchávání" snažím jeho písničky naučit hrát na kytaru (a že mám co dohánět). Ten koncert mi přišel jako jeden z důležitých momentů v tomto měsíci a kdo ví, s čím se na něj za pár týdnů (chvil, měsíců, let?) ohlédnu.
Tím si do mých uší znovu našel cestu folk, který je mi dost blízký, nyní ale vím, že jsem mu zatím věnovala mnohem méně času, než si zaslouží. A to je škoda, kterou je třeba napravit.
Viděla jsem zatmění Měsíce (vstávání ve čtyři ráno stálo za to), úplněk, duhu a několik krásných západů Slunce. Zní to obyčejně, ale vážně, kdy se tohle zase stane v několika týdnech za sebou?
Tak nějak více dýchám.
Každý z lidí, se kterým jsem přišla do kontaktu, mi dal nějaký nový náhled na život a těch se snažím vstřebat co nejvíc. O to přece jde, moct na věci nahlížet z více pohledů, ne?
Dělám různé nové, staré, zapomenuté, objevené i znovuobjevené věci a ano, dá se říct, že je mi dobře.
Takže vstávám ve čtyři ráno kvůli zatmění měsíce, stejně jako chodím ve čtyři ráno spát a je to super. Neskutečně super.
Pak také - jsem obklopená skvělými lidmi, které jsem před nedávnem ještě ani trochu neznala, kteří se tak nějak zčistajasna odnikud vyjevili a kteří mi přinášejí spoustu okamžiků, co si člověk zkrátka pamatuje. THIS is life.
Neříkám, že všechno je perfektní a dokonalé a bezvadné, samozřejmě že není, ale upřímně, ani bych to takové nechtěla. Nevěřím na dokonalost, ale na rovnováhu.
(pozn. red.: Nechci si ze svého blogu - alespoň teď a alespoň zatím - dělat deník. Myslím, že pro internet se to tolik nehodí, i když nikdy neříkej nikdy. Uvidíme. Občasná zmínka o tom, co a proč se teď děje, mi ale přijde dobrá. Jen mě tak napadlo, že by bylo dobré to říct.)
Září byl zvláštní měsíc. Přinesl první ranní mlhy a mokro v botách, neočekávané deště a ještě neočekávanější slunečné dny. Přivál ideální vítr na pouštění draků a ideální podmínky na to se potulovat v okolí, fotit lidi a svět a uvažovat, ať už o samotě nebo s někým dalším.
Byl fajn. A tady je.
Jaké bylo vaše září?
Žádné komentáře:
Okomentovat