Z nějakého důvodu chci zase začínat počasím, takže, k počasí. Bylo teplo a slunečno stejně jako lezavo, šedo a sněživo, teploty se rozprostíraly v poměrně slušných rozpětích - někdy 20°C, někdy -2°C.
Chvílemi to vypadalo jako v červnu a chvílemi jako v prosinci, na horách už zasněžují a my si tady dole stěžujeme na déšť a silný vítr.
Možná je to takové podzimní, a možná zejména listopadové, pravidlo, že tak nějak všeobecně panuje špatná nálada. Určitě to taky bylo způsobeno uzavíráním čtvrtletních známek a co si budeme nalhávat - pokud má člověk špatnou náladu, pravděpodobně kolem sebe neuvidí příliš toho dobrého. Stejně se tu ale, jako každý měsíc (a každý den) našlo spoustu hezkých, dobrých, milých věcí.
Listopad byl celý o emocích. Pocity byly cítit všude. Situace ve světě vzala za své a dělo se spoustu dalších smutných, divných a překvapivých (ve špatném slova smyslu) věcí.
Plus listopad momentálně zakončuji nemocí. A fotek jsem také pořídila celkem málo.
Přesto tu ale v té vší ranní mlze je vidět jakési slabé poblikávání lepších zítřků. Když se teď na tento měsíc dívám jako na celek, dokážu v něm najít spoustu věcí, co mi něco daly a o to nakonec vždycky jde nejvíc.
Mám spoustu nových věcí, nad kterými mohu uvažovat, mám lidi, na které se mohu obrátit (klepu na zuby).
Zakončení bych viděla na takový drobný postřeh - připadá mi, že se vše v listopadu měnilo hrozně rychle. Většinou si věci dávají načas, než se nějakým směrem pohnou, ale teď ne. Z plusu bylo během týdne mínus a z mínusu během dalšího dne plus. Ráno bylo listí ještě na stromech a večer ho při pohledu do výšek člověk marně hledá. Je dost možné, že si někdy věcí, které znamenají budoucí změny, vůbec nevšímáme a jen z tohoto důvodu nás pak překvapují. Kdybychom se víc rozhlíželi, třeba by nás nepřekvapily. I když ... vidět všechno a vědět o všem ... to už by nebylo co objevovat, ne?
 |
| GÓÓL! |
 |
| první velká vánice |
 |
| love actually |
 |
| z edice "pro fotku cokoliv" |
Žádné komentáře:
Okomentovat