Je to tady!

No a je to tu.
Další rok je za námi.

Když jsem tak přemýšlela, co v tomto příspěvku vlastně uvedu, napadlo mě, jak je to celé legrační. Snažíme se začít lépe v dalším velkém celku dní, abychom si pravděpodobně naplánovali to samé - začít lépe - i za rok. Takže se ptám, proč takhle nezačínáme každý den? Proč si prostě každé ráno neřekneme, že dneska začneme lépe? Možná by potom stačilo, aby měla naše předsevzetí ten pověstný jepičí život, aspoň po ten jeden den bychom dělali všechno tak, jak opravdu chceme.

Ale to mě jen tak napadlo.

Upřímně, jsem trochu zmatená v tom, jak se takové shrnutí dělá, když to musí číst někdo další. Podobné shrnutí si píšu každý rok sice už několik let, vždycky to ale bylo pouze pro mě a teď to někdo, nedejbože, má číst taky.

Někdo, koho vůbec neznám.
Ale to odbočuji.

Přemýšlela jsem také nad tím, jak pojmout takové shrnutí.
Jedna z nejčastějších otázek, kterou před koncem každého roku slýchám, je: Byl to pro tebe dobrý rok?
A každý rok se jenom zmateně drbu na hlavě a nevím, jestli ano nebo ne, protože většinou můj rok není ani jedno, ani druhé.

Nemyslím si, že se dá celý rok shrnout do jediného slova, které popisuje tak strašně málo. Možná nad tím jen moc přemýšlím na to, abych tohle mohla dělat. Ale daleko jednodušeji by se mi roky popisovaly třeba emocemi: veselý, smutný a tak dál. 

Takže jaký byl tento rok?
Složitý, asi jako každý, co byl a každý, co bude.
Stalo se strašně moc smutných a špatných věcí.
Stejně jako se stalo strašně moc krásných a skvělých věcí.

Přečteno mám něco okolo 23 nebo 22 knih (v matematice totiž pořád trochu plavu), plus 248/570 jedné knihy, 192/309 další knihy, 20/69 další knihy a 3/78 další knihy. Je to slabé, jednou to musím udělat tak, aby jich bylo 100. Ale to má čas. Jdeme dál.

Na hlavě mám něco úplně jiného než před rokem. A v možná taky. 

Naběháno mám neurčito kilometrů. Dneska ráno jsem uběhla 7 a ještě teď to nechápu.

Další neurčito se vyskytuje v literárních ohledech, napsáno mám neurčito básniček, neurčito slov, neurčito otazníků a poznámek. Teď myslím těch na papírcích, ne v indexu. To jen tak pro pořádek. Jednou třeba díky těm poznámkám na papírcích přibudou i ty v indexu. Těžko říct.

Poznala jsem velké množství zajímavých a velké množství skvělých lidí. Stejně jako jsem některé ztratila.

Bříška prstů, která ve svých ticích někdy i potkají kytarové struny, si už víceméně přivykla. A přivykla si dobře. 

Přibylo pár nových zájmů, přibyly také nové náhledy na svět, což ale neznamená, že by se sbírka neměla i nadále rozrůstat. Spíš někdy trochu tápu v tom, v čem se vlastně nacházím. Ale i to má nejspíš svůj čas.

Když si to po sobě čtu, celkem slušně se v tom plácám.
Na závěr tohoto zmateného "deníkového zápisu", který jím vůbec být neměl, si ještě dovolím něco málo poznamenat k tomu, jak si představuji ten další rok.

Letos nechci dělat předsevzetí, spíš přání a možná rozhodnutí.
Moc toho sice nevím, ale vím jedno - chci něco dělat.
Rok 2015 mi ukázal, jak je důležité něco dělat a někam se posouvat a přesně tohle chci. Nemám chuť to všechno někde zastavit a zaseknout. Spoustu zážitků v roce 2015 mi ukázalo, že jde něco dělat, pokud se člověk zvedne a nespoléhá na to, že někdo něco udělá za něj.

Což se vztahuje i k tomuto blogu.

Takže žijme, dokud to jde.

Těžko se hodnotí měsíc, poslední den v roce a ještě k tomu celý uplynulý rok v jednom jediném článku. Každopádně, fotky snad něco málo napoví.

Moc to dneska nepřežeňte.
A kdyby něco:

Ňák bylo, ňák bude.



Fotky z prosince 2015: 

upřímná radost z fotky - ach tak libý pocit

a tak různě

zítra budem šťastni, tak prosím zhasni svět

stalker

večerní město a ztráty a nálezy

Fotky z období leden - srpen 2015: 

lupa

zrcadlení

look at those eyes

červen, Třeboň, pokud vím

pro všechny, kdo se cítí jako oběti

My děti ze stanice Zoo

a fakt (ne)byl

nepamatuju si, že bych na sobě někdy měla něco síťovanýho, snad až opravdu jedině tady