Tak akorát

V poslední době mi v hlavě vězí taková věc.

Kolik toho člověk vlastně materiálně potřebuje, aby byl spokojený? 

Samozřejmě, každý člověk je individuální tvor a každý tohle vidí trochu jinak,  přece jen, každý jsme vychovaný v jiném prostředí, v jiných poměrech, v jiném počtu sourozenců, v jiných, malých i velkých městech.

Když se na to ale zkusíme podívat jako na lidi obecně, možná bychom tohle mohli pominout.

Celá tahle myšlenka začala objevením videa na youtube:

    

Video není vyloženě úvahové, slečna se spíš snaží přiblížit, jak být minimalistou. To mě právě donutilo se zamyslet nad tím, jestli se pak člověk nemá lépe, jestli je třeba vlastnit hodně nebo málo, jak se vejít do zlaté střední cesty mezi "všechno" a "nic". 

Když to vezmu od lesa, na začátku jsme si skutečně vystačili s málem, že?

Sice jsem zastáncem Darwinovy evoluční teorie, ale tohle se podle mě dá aplikovat i na vidění světa z hlediska náboženství, protože lidi zkrátka dříve byli skromní, nebo určitě alespoň skromnější, než jsou/jsme teď. 

Postupem času jsme přicházeli na to, kolik věcí si můžeme zjednodušit  a tady to nejspíš celé začalo - potřebovali jsme více materiálních věcí ke zjednodušení života, abychom toho nemuseli tolik dělat a tím pádem mohli být spokojenější. Pak jsme tedy pravděpodobně měli i více volného času a potřebovali jsme další věci pro své zájmy. A tak to vlastně asi funguje i doteď. 

(Samozřejmě neříkám, že je to tak špatně.)

Jenže postupem času jsme zjistili, že spoustu výmyslů dokáže škodit, za všechny mohu jmenovat znečišťování ovzduší ve jménu zjednodušení a urychlení dopravy nebo závislost na sociálních sítích ve jménu větší dostupnosti informací. 

Když tohle připodobním k materiálním věcem, které vlastní každý z nás, jsem si jistá, že spoustu lidí už zažilo pocit, že se ve věcech vyloženě topili, že se našli uprostřed hromady nepotřebných předmětů, které pro ně měly buď sentimentální, nechcitovyhazovatečnou nebo vůbec žádnou hodnotu. 

Když tímhle plynule přejdu k bohatství, dojdu k tomu, že je moc fajn si smět dovolit to, co právě chci.

Chci jet na víkend na Taiwan, tak se seberu a jedu.

Chci pozvat přátele na večeři, tak je můžu pozvat klidně hned teď, nemusím čekat do desátého.

Chci vidět, jak to vypadá v Mexiku, tak si objednám letenku a zítra letím do Mexika. Protože prostě můžu.

Peníze určitě poskytují určitý druh svobody, jsem si jistá, že existuje spoustu lidí, co jsou takto bohatí a přitom nejsou lakomí.

Ale co je tedy bohatství? Jistě, dá se na to dívat jak z hlediska peněz, tak z hlediska zkušeností, z hlediska přátel, z hlediska dobra v našem životě apod.
Může bohatství plodit další bohatství - tedy cestování, zážitky, zkušenosti, možnosti a tím pádem i přátele a známé?
Co je pro vás bohatství?

Upřímně, pro mě je největším bohatstvím asi zdraví. Pak to, že jsem se dneska ráno probudila. Pak že dejchám. Určitě rodina, přátelé, možnost dělat věci, co mám ráda, možnost vzdělání. Život v ČR, co si budeme nalhávat, ať si stěžujeme na cokoliv, nemáme se tu zas tak špatně.

Tohle je pro mě bohatství, co momentálně mám. 


Když se teď rozhlédnu kolem sebe, mám vlastně tři možnosti. Dá se říct, že s jednou, s tou prostřední, jsem už začala - postupně likvidovat skutečně zbytečné a nepotřebné věci a pokud ne likvidovat a třídit, pak aspoň usměrňovat a lépe uskladňovat. Další dvě možnosti jsou o dost razantnějšího charakteru - jedna by znamenala se rozloučit s většinou věcí a začít znovu, druhá by znamenala se na to vykašlat a bezmyšlenkovitě dál hromadit nepotřebné a přitom tak strašně potřebné předměty.

Možná to vezmu tak nějak zkraje a podívám se i do šatníku, pod stůl, do nočního stolku, co potřebuje provětrat, co mě potřebuje a co potřebuju, popřípadě nepotřebuju já.

Až to všechno prohrabu, třeba budu ještě nakonec "děsně bohatá".

Co znamenají materiální věci pro vás? Jaký na to máte názor?

P.S. Ochota diskutovat se cení.

P.P.S. Fakt.