A tak dál: Dobře. Pojedu.

Na začátku to byl prostě jenom nápad, možnost. Jasně, mohla bych. Možná by to šlo. Nejspíš by se to nějak dalo udělat.
Mezi momenty, kdy uvažujete o objednání jízdenky a kdy skutečně objednáváte jízdenku, je strašně tenká a strašně důležitá hranice. Bez té bychom se nikdy u ničeho nikam nedostali.
Když se rozhodnete, stačí už jenom jet.

O čem dnes vlastně budu psát? Budu psát o několikadenním výletu do Nizozemska, který jsem podnikla v rámci návštěvy své drahé polovičky.
Moc bych chtěla cestovat, připadá mi to jako skvělá možnost utracení peněz, myslím, že se takhle promění na něco, co se skutečně dá nazvat žitím a poznáváním, ať už okolí či sebe sama popř. lidí, co vám dělají společnost.

Taky je asi třeba říci, že cestování není vždy tak docela o pohodlí. Nechci se rouhat, měla jsem se hodně dobře. Nicméně, šla jsem do toho s tím, že se cestou autobusem přes noc třeba tolik nevyspím, že tam můžou být hluční lidé, že se zkrátka může stát cokoliv. Ale to vás nutí být na všechno připraven a to se mi líbí. Navíc je potřeba vzít s sebou prostě jen to nejnutnější.
Takže úkol byl jasný - mít dostatek oblečení na čtyři dny prosincové nizozemské zimy a přitom se vejít do jednoho batohu a kabelky. A ono se to dalo. Člověk nakonec zjistí, že spoustu věcí zvládne lépe, než předpokládal.
Je cenná zkušenost vědět, že se dokážete zabavit na dlouhé cestě, když nemůžete spát, že sami se sebou vydržíte. Je cenné vědět, že si poradíte, že si zvládnete zařídit jídlo, že najdete správný autobus, že se dokážete zeptat, když v cizím městě zabloudíte, že si svoje věci zvládnete ohlídat a že se z toho nezblázníte. A taky je dobré vědět, že ne každý myslí stejně jako vy, opravdu to tak nefunguje. Ne každého napadne si vypnout zvonění v dálkovém autobuse, když tomu člověku někdo volá pětkrát za pět minut. Ne každého napadne na sebe přes celý autobus neřvat (arabsky), když jede větší skupina. Lidé jsou různí a to se dá zjistit jenom tak, že půjdete tam, kde jsou lidi. Někde jich bude málo, někde víc, budou nevrlí i veselí, tlustí i hubení, světlovlasí i tmavovlasí, prázdní i plní porozumění. Budou různí a to se mi na lidech líbí, to se mi líbí na cestování.
Jet někam, kde to neznám, abych poznala.

Ten pocit, který jsem měla zhruba okolo čtvrté ranní při mezizastávce ve Frankfurtu, ten pocit, že jsem daleko od domova a může se stát cokoliv, ten pocit, že opravdu, plnohodnotně a v celém rozsahu toho slova nevíte, co bude, byl nový tím správným způsobem. Za tímhle pocitem se budu hnát třeba přes půl světa.

A to důležité nakonec - je dobré si vyzkoušet, že se těšíte domů. Srdce mi plesalo, když jsem při návratu po několika dnech angličtiny a nizozemštiny uviděla před hranicemi český nápis TEPLICE. Je dobré vědět a vyzkoušet si, že se těšíte zpátky, že máte domov.

A kdyby se takový pocit nedostavil, chce to jet a hledat. Hledat ten správný pocit.

---

Za těch pár dní jsme společně navštívili národní park a města Utrecht, centrum Arnhemu, kde jsme také bydleli a Amsterdam. Za vidění pak určitě stojí také Haag, kde je i přístav, tam jsem ale nebyla.

Co se týče poznatků, je na nich nejhezčí, když je člověk zjistí až na místě (pokud tedy zásadně nemění cestovní situaci a náladu). Přesto si ale myslím, že by to někoho mohlo zajímat, proto chci sepsat pár věcí, co mi přišly zajímavé a zaujaly mě.

Rodinné domy mají obrovská okna bez záclon, takže dobře vidíte dovnitř. Nikomu nepřijde divné, že je z ulice pozorujete, jak vaří a koukají na televizi.
Není tam až taková zima, jak byste čekali.
Nizozemci jsou hrozně upravení, chodí čistě a pěkně oblečení. A dobře se domluví anglicky.
Nizozemsko bylo jednou z prvních zemí, které přijaly možnost registrovaného partnerství.
Jestli někdy pojedete do Nizozemska, připravte se na hodně narážek o trávě.
Hodně si zakládají na ekologii, uvidíte hodně elektromobilů.
Všechno je tam dražší, to asi není takové překvapení. Platí se samozřejmě "éčkama".
V Amsterdamu je hned vedle kostela Oude Kerk pomník prostituce. Heh.
Red Light District stojí za vidění.
Pravděpodobně nepotkáte nikoho, kdo je při těle. Všichni jezdí na kole a to úplně všude, takže vlastně neustále cvičí.
Na kole se jezdí i v obleku, v kabátě, v džínách, ve všem. Pro mě to byl opravdu nezvyk. Navíc Nizozemci se umí na kole pohybovat i rychlostí chůze, takže se zvládnou vyhnout všem a všemu.
Na ta kola pozor, je snadné se jim připlést do cesty.
Ulice jsou hodně čisté.
Minimalistická vánoční výzdoba.
VŠUDE jsou cyklostezky.
Je hodně zajímavé poslouchat plynulou nizozemskou konverzaci, protože ta řeč je prostě divná.
Všichni vypadají vyklidněně a poměrně přístupně.
Na obzoru nehledejte kopce, žádné nenajdete.
Skoro tady nenarazíte na bezdomovce.
Je jedno, v jaké formě sháníte trávu - tady ji seženete. Prodává se v sušenkách, kafi, čaji, energetických nápojích, lízátkách i žvýkačkách.
Je tu dost málo dopravních značek.
Prodávají tu vanilkový puding v krabicích, ve kterých byste u nás hledali mléko. Vanilkový. Puding. V krabici. Co víc?
Policajti nevyhazujou blinkry. Vlastně málokdo to dělá.
V Amsterdamu (někdo říká Amsterodam) se při jízdě busem jízdenka použije hned dvakrát - při výstupu i nástupu.

---

Na úplný závěr si můžete prohlédnout výběr z fotek, co jsem pořídila. Nutno říci, že s nimi sice nejsem nějak výjimečně spokojená, ale jsou za nimi skryty příjemné chvíle, které jsem strávila po boku milované osoby. A o to asi nakonec na fotkách jde - o vzpomínky, které za nimi jsou.

Snad si budu zase co nejdříve moc říct:
"Dobře. Pojedu."

---

arnhemské domy

fotka z Utrechtu
všechno je skleněné a rozestavěné
je tu málo dopravních značek

má drahá polovička vymyslela způsob, jak se obrnit proti zimě
všimněte si v levé horní části snímku

utrechtské nádraží, kde měla tabule všech odjezdů a příjezdů asi metr na délku
ne že by to bylo něco, co jinde neuvidíte, ale jako člověka z malého města
mě takové věci zkrátka vždycky zaujmou

gettin to the good stuff
první fotka slavných nizozemských kanálů

nizozemský národní park a naprosto neskutečný T-I-CH-O

jestli někdy pojedete do Arnhemu, jděte se podívat do naprosto boží knihovny
je celá ve dřevě, nebudete litovat
a taky se můžete jít podívat na obřího mravenečníka s plechovou čepicí
... jiná kultura