Zobrazují se příspěvky se štítkemPoezie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPoezie. Zobrazit všechny příspěvky

23.10.22

Pohled z Lublaně



Pohled z Lublaně
 
Mlha v podzápraží je nová a tento dům právě tak
jako květiny chladnou dechem stejného večera.
Listy se barví, stromy chudnou o vše, co stihli získat.
Toto okno je šedivě bílé, toto oko navyklé životu.
 
Jako květiny chladnou dechem stejného večera,
trať je čas třesoucí domem.
Toto okno je šedivě bílé, toto oko navyklé životu
a cihly se zlobí na každý vlak.
 
Trať je čas třesoucí domem.
Pokoj má tolik světel pro jediného člověka
a cihly se zlobí na každý vlak.
Každý vrabec je pánem města.
 
Pokoj má tolik světel pro jediného člověka.
Tlumí nárazy městských kroků.
Každý vrabec je pánem města,
dobře zná cesty a rychlý vítr.
 
Tlumí nárazy městských kroků
kdokoliv projde
dobře zná cesty a rychlý vítr
zelenou barvu a pečené kaštany.
 
Kdokoliv projde.
Listy se barví, stromy chudnou o vše, co stihli získat.
Zelenou barvu a pečené kaštany.
Mlha v podzápraží je nová a tento dům právě tak.

///

Postcard from Ljubljana
 
The fog under the doorstep is new and this house as well
just like the flowers grow cold with the breath of the same evening.
Leaves are turning colours, trees are growing poorer of everything they managed to gain.
This window is grayish white, this eye is used to life.
 
Just like the flowers grow cold with the breath of the same evening,
railway is the time shattering the house.
This window is grayish white, this eye is used to life
and the bricks get angry at every train.
 
Railway is the time shattering the house.
The room has so many lights for one person
and the bricks get angry at every train.
Every sparrow is the master of the city.
 
The room has so many lights for one person.
Absorbs landing of the city steps.
Every sparrow is the master of the town,
knows well the routes and the swift wind.
 
Absorbs landing of the city steps
whoever passes
knows well
the color green and roasted chestnuts.
 
Whoever passes.
Leaves are turning colours, trees are growing poorer of everything they managed to gain.
The color green and roasted chestnuts.
The fog under the doorstep is new and this house as well.


 

29.3.21

Z rukou mi padají kameny

Sobotní nebe odchází s vichrem,
který nezanechá nic nezměněné.
To pak myslím na to nové slovo, co jsem včera neznala,
na to, že se vrátil jarní vzduch (a že se vrátí znovu).

Když se ohlídnu, slyším jen vlastní kroky,
žádné jiné nevedou
mým směrem.
Jistěže mi patří trest,
že si už přesně nevzpomínám, kde stojí váš dům
a že se divím sněhu v lesích 
na konci března.

Snad mi nejpozději zítra, v neděli
smí být odpuštěno.
Sobotu odnese vítr a zítra to znovu budu já,
ale

sobotní nebe odchází s vichrem,
který nezanechá nic.

13.3.21

Nosím promarněné dny jako spony ve vlasech

Před dvěma lety je stejné místo,
jen jiné věty – před pěti lety jsem na ně čekala 
                         dnes na ně myslím
                         zítra je zapomenu.

                                                                           Nechám je zmizet,
                                                                           utopit ve vodních hodinách,
vysušit ve slunci příštího léta
až na ně jednou
budu vzpomínat.

---

Nosím promarněné dny jako spony ve vlasech,
                                               výložky na ramenou,
                                               medaile za odvahu,

záclony zavírám do oken, ať zbyde škvíra pro čas.

Ráda bych zapomněla: 1) jaký je jeho dech, že ho mám plné dlaně
                                     2) kolik ho dýchám (a vydechuju)
                                     3) že proudí všemi směry.

3.11.20

xxx

Praha prší
a já nadosmrti
slova

ulice chata
– místo prázdnin.

Léto chutná
po švestkách
a po pomlce
za poslední notou.
Já jsem samouk
a noty jsem zapomněla.

Místo nich voda.
Střechy ji sbírají
od žízně. 
Ulice hlad.
Hlava jáma.
V pohádce mravkolev.

26.10.20

O Smrti

Už je zima u kontejneru
na sklo se světlo láme o mraky,

dvojice se u vchodu loučí
jako já 
přísahám věčnost
letnímu nebi.

Na život a do podzimu.
Ve zdraví a do 21. září
naposled.






18.9.20

Kapesní

V kapse u košile
mám lístek z růže
a tuším 
že to nic neznamená.

V kapse u kalhot
mám trochu strachu
a nevím jak 
ho nenápadně
poztrácet.

17.7.20

Podhrad

V pátek po obědě
vyhnat pavouky z domovů,
ulámat stromům ruce

a čekat až
se naučím trhat kopřivy
holýma rukama.

16.6.20

pevné stanovisko

chodidla zanícená v podlaze
v půl třetí po dvanácté
vyperu odpoledne.

můj úsměv je střep
a osud má sukni ke kotníkům

povědomý svět
kde si ženy přejí světový mír
před čtyřčlennou porotou.

31.12.19

zpravodajství

všechny ruce k lásce
kterou po kouskách v koši na prádlo

všude

směšný odpad
a od západu ubývání
oblačnosti.

27.12.19

Obleva

není to naposled
co hledám kliku v každé zdi
všechny dveře se roztekly
pod topením
žádné okno nedovírá
proč nevím
ale zima mi není
poprvé.

3.8.19

hořící

od trav pořezané předloktí
spalo se na louce
na nebi zima
zápalné láhve v dlani
dívej se na ni

hlavně se neohlížet

hořící louka
uhlíky v hlíně

hlavně se neohlížet

ráno kouř do lesů
tmou prsty do vlasů

rosa hasí noc.

25.6.19

U Práce

nevím kdo tu koho včera potkal
ale jistě vím že
když pustíš vodu
nikdo se nebude ptát
čekáš-li potopu
a když pustíš flašku na zem
i když byla na zdraví a na lásku
holubi budou ráno na zastávce žrát
sklo
čistý jako slovo
ale
rozbitý jako čin

odtud to vede napořád
furt něco říkat a pak
nikdo nic neslyší
furt něco říkat a
pak
si cpu slova do pusy
a do srdce
a zvracím cizí věty

pro tvorbu je to prý skvělý

-

už nevím jak se budit jinak
zase mám ve snech dělobuchy
znova se to učím
spát na zádech
rozumět jiným věcem
a ty rána jsou jenom moje oči
moje naražený prsty
moje modřiny

však já se postarám

vlas chycenej ve větráku říká
dej si pozor uvíznout
jde snadno
ty to chápeš
a mně píská v uších

a ty rána jsou jenom moje oči
moje naražený prsty
moje modřiny

já se postarám

ty to chápeš
a vůbec tomu nerozumíš

taky občas chodím na zelenou
ale vždycky mimo přechod.



18.5.19

MEDITATION

být před sebou na pozoru být
vědomý
všech kliček úskoků kde je pravda každý
má jinou být vědomí
je tvoje pravda kudy
vede klikatice naproti
tobě
křivolaké cesty jako
žíly vedou život
bez kyslíku

nějak se nám to komplikuje

a každýho někdy bolí svaly
co jsou úplně hluboko a pak
se nejde hnout z místa
a nevíš proč

-

být před tebou na pozoru a být
vědomý
co děláš říkáš cítíš
prolejt krev vlastního strachu co se stane
co se stane

až to všechno někdo řekne nahlas

dodržovat přesný dávkování polibků
nesmíme spěchat
nesmíme se loudat
koho tady vlastně tlačí čas
když ne nás oba

všechno musí jít podle plánu
jenže každej máme svůj

a říkej dál zraňující věci ať víme
že je to real
pustíme si z netu zvuky
bouře
pod žánrem MEDITATION
řekni kde tě to bolí ať vím
kde ti ublížím

a těžko říct jestli ti nabízí
doprovod nebo
duši a
zbytek života
a možná jde o ty stejný
věci
se mění před očima
až teprve v květnu nebude zima
můžeme se mačkat pod bílýma stromama

musíme něco rozbít a zkoušet a zkoušet
házet po sobě šroubováky a pověsit
společnou fotku

zatlouct ji do zdi a doufat a doufat
a nevědět
a modlit se
a nevědět
jestli nespadne
nebo jestli nevybledne.

19.4.19

20

k narozeninám si dávám jeden uskutečněný nápad
třeba se dotkne i vás

trochu jinak zpracovaná báseň časosběr




přepis básně:


pokud jdem po stejným mostě
slyším kroky všech a oni slyší moje
všichni co prošli kolem
prošli mnou

všichni dnes už sedíme u jiných stolů
bez rezervace

všichni sedí na našich místech
sedíme na místě všech
sedím na místě všech
všichni sedí na mým místě

-

viděla jsem mizet před očima věci
viděla jsem mizet před očima lidi
viděla jsem mizet
viděla jsem
jsem

jsem
mizet
postupně

co bylo je a bude
bez interpunkce protože
bylo je bude
bylo je bude
dohromady
bylojebude
bylojebude
nebude
nebude
jednoubudejinak
takhleužnebude

v jinejch šuplících u jinejch stolů
do jinejch skříní a s jinými sny
budeme ráno otvírat okna
a dýchat nový světy
který doteď jenom měly být

a teď
a teď
a teď

už jsou.

16.4.19

protější břeh


já jen že
tejden má sedm dní
ale kolik tejdnů má život

60 24 7 365
zavolej až
si najdeš čas

až si čas najde nadejde tebe

hodiny do jedný
tikají
utíkají
utichají

máš čas
máš dneska čas?
před časem jsem
měl více času

teď už nemám čas

já jen že
tejden má sedm dní
ale kolik tejdnů má život

kde se vidíte za deset let?
máte dnes čas?
najděte si na mě čas
udělejte si čas
a nemám čas
nemám čas
nemám čas
protože
čas má mě.

čas vysoko široko
visí špičatě nad hlavou
tep tepe
čas tlačí
stačí
jednou přijít pozdě
a může to být nikdy

čas nečasu, už bylo načase
ztratit čas

já jen že
máte čas?
máte čas když
pod okny slyším sirénu?

já jen že
tejden má sedm dní
rok pár set dní
den pár desítek hodin

já jen že
my nemáme život
my nemáme čas

oni
mají nás.


18.3.19

časosběr + POZVÁNKA

časosběr


pokud jdem po stejným mostě
slyším kroky všech a oni slyší moje
všichni co prošli kolem
prošli mnou

všichni dnes už sedíme u jiných stolů
bez rezervace

všichni sedí na našich místech
sedíme na místě všech
sedím na místě všech
všichni sedí na mým místě

-

viděla jsem mizet před očima věci
viděla jsem mizet před očima lidi
viděla jsem mizet
viděla jsem
jsem

jsem
mizet
postupně

co bylo je a bude
bez interpunkce protože
bylo je bude
bylo je bude
dohromady
bylojebude
bylojebude
nebude
nebude
jednoubudejinak
takhleužnebude

v jinejch šuplících u jinejch stolů
do jinejch skříní a s jinými sny
budeme ráno otvírat okna
a dýchat nový světy
který doteď jenom měly být

a teď
a teď
a teď

už jsou.  

-

tuto báseň a několik dalších budete mít možnost uslyšet na čteních:

20. 3. 2019 
v Městské knihovně v Mariánských Lázních
na Hlavní třídě 3
od 16:30

a!

22. 3. 2019
na události studentského magazínu Ars
v Retru v Plzni
ve Smetanových sadech 11
od 17:00


PŘIJĎTE!




6.3.19

srdíčka


jsme

upravený v placených programech
rozdrobený cookies

redukce na pořadová čísla v cizích životech
je denním doporučeným množstvím sociálních sítí

někdy ztrácím followery

neutuchající sledování skrz windows
v horních patrech baráku
zamknout odemknout
otisk prstu
sdílet
život

jen dotek může být dost
a příliš

někdy ztrácím pojem

co jsme ztratili a co dostali

kdo mě vidí vidim a nevidim
když zavřu oči

v mým manuálu nepíšou
co všechno mám vydržím
srdce slepený magnetickou páskou
laserem data vypálený na sítnice
možná jednou plotny za SSD

omezený počet zapisovacích cyklů

grafická karta na vlastní motherboard
zatím zvládá tuhle hru
zážitek 6D
easter eggs až do krve
nepohodlná ergonomie

kontakt má mnoho podob
kontakt má mnoho chodeb
kontakt je projít se
někomu po zádech
a dát svoje srdíčko
otisk prstu
dotyk
sdílet
život

zamknout a odemknout

přeskočit reklamu
skip skip skip
next next next
swipe left
možností je nekonečně mnoho
kombinací je nekonečně mnoho

jde o to kde stojíš a
kafe a cigáro
tě dožene
a polední pauza tě možná
nenechá nadechnout protože
kolegyně je zadaná
ty stojíš v oblaku svýho šedýho kouře
bouře v krvi každé srdce se počítá
každé srdce se počítá
každé slovo se počítá

o pár srdcí později
ležím
a tma mě kouše do nohou
pokoj je archiv
země je základní deska

omezený počet zapisovacích cyklů

R – rušivý
A – absurdní
M – mimořádný
zmizí a nebude
zmizí a nebude nic

pořád napětí proud napětí
střídá se napětí proud proud napětí
odpor proud napětí
odpor odpor odpor
napětí

napětí obětí svítících obličejů
horní hrana na úrovni očí
všechno je dál
ale co je dál?
co bude dál?

se najít
vněkomvněčem
se ztratit
vněkomvněčem
ztratit se
úplněvšemu
najít se
vkaždým
najít se
vevšem

jen v sobě tak nějak
úplně

někdy ztrácím
hlavu
vlastní zdrojovej kód
vlastní písmena
vlastní pin
a čin

čin

nezaheslované připojení
spadlo
klínem z klína do klína

pouze s omezenou životností
pouze jednou za život

jdu lokací bez lokace

a blue screen na celým nebi
kam jen dohlídnu.



12.2.19

Pojišťovna štěstí

Až budem velký
taky nám bude chodit spousta
dopisů s razítkama
od lidí co chtějí
naše jistoty

vodu teplo světlo

Úvěr na rodinné bydlení
Půjčit si místo k životu
Vítězně cinkat klíčema
Zasadit strom a tak dál

Až budem velký
budou se dít ty důležitý věci
Že prej trpělivost nosí kytky
a hlavně nespi na trnech

Vyrostem
jako kmeny
Možná
tě v někom potkám
Možná
se v někom potkám

Možná tě jako strom
v parku obejmu

Zatím jen chodím okolo
nás

Jsme v tom všichni spolu já
nehledám modrou plíseň v omítce
a stříbrný lžičky v ústech nemluvňat

Hledám dům
kde voní krém na boty
a spálený tousty
Místo
kde jsou slyšet polibky.

30.1.19

Předpoklady

Můj axiom je:
Stalo se
Dokaž mi všechno
Nic mi nedokazuj
Něco si
Roz a Za
kázat pod křížem
Hlasem co s tebou uléhá
A v tobě spí

Všechno co hledáš
už je
Můžeš šeptat a psát

Padáme
Stejným směrem
Furt blíž
A dál
Si můžeš říkat
Že to bude
Dobrý
Znova dobrý někdy dobrý
S vykřičníkem dobrý
Zase nějak jinak dobrý
Lepší
Se něco stane
Nějaká nevyvratitelná pravda

Pak uvolníš ruce

Přestaneš se bříšky prstů
Držet okrajů.


svoboda je pochopená nevyhnutelnost.“
- citát neznámého studenta





27.1.19

chrámové slabiky


drazí přítomní

sešli
jsme se tu
abychom se
chceš-li

ne-rozešli

a slib je pořád
slib
o neútočení
ve zdraví i nemoci

nikdo se nikomu neozval
někdy to tak bývá
ale já neumím masáž srdce
je-li ještě živá?

je slyšet hudba ticha
v našem chrámu je zima
plátky uschlých kytek
se pořád snáší
možná by bylo snazší

to rozpustit

tě opustit
tě nepustit
se napustit lihem
se rozpustit

se utopit
v utopii očí

kde vše je nabitý

dvoje ústa
hlavně zbraní

hlavně z braní
a dávání

dá se vážně žít
kvůli ní
kvůli němu

má to v původním balení
obrovskou
jedinečnou
nevyčíslitelnou
cenu
změnu měny

mezi náma
už se neplatí
už za tebe neplatím
už na tebe neplatím
už za mě neplatíš
už na mě neplatíš
už to neplatím

oplatky se nepečou

už to neplatí

vyřadit bankovku z oběhu
ještě před hodinou platila

dovolená
kafe pozejtří
všechno bere
ta pitomá řeka
na stejným místě
na stejným mostě
kostel a čeká
tu na nás
plno lidí
asi se stydí
slyšet
že my dva

zakrýt uši – že
potlačit chuť
zakázat sluch – my
a slyšet je vidět
tvůj bůh tě vidí, lásko – dva

že my dva
jsme pouze
a už jen dvěma.