Brace yourselves

Pěkný stále ještě prázdninový večer.

V dnešním článku chci tak trochu rozebrat a zhodnotit uplynulé dva měsíce, které utekly, tedy alespoň mně, rychleji než pět minut po zacvaknutí budíku, kdy se člověku ještě chce spát.

Už několik let se vždycky snažím prázdniny zpětně zhodnotit a pokaždé dojdu snad jen k tomu, že byly prostě plné změn. Ale tyto prázdniny byly v tomto ohledu přece jen trochu jiné. Každá změna a každá věc nás každý den tak nějak formuje, učíme se vyrovnávat s věcmi, na které nejsme zvyklí, snažíme se buď jít proti davu anebo se přizpůsobit. To jsou tedy změny, které se dějí zvnějšku. Poslední měsíc jsem se ale rozhodla udělat vědomou změnu, změnit něco uvnitř a nést si za to plnou a absolutní zodpovědnost, jak bychom měli všichni za všechno, co děláme.

Dá se tedy říct, že mi letošní léto dalo úplně jiný náhled na svět, než tomu bylo předtím. Bylo plné zážitků a nových lidí, plné hovorů a nočního přemýšlení, plné procházek a slunce, plné smutku a dobré nálady. Nejspíš tedy bylo bezezbytku naplněno.

Někteří by se mohli ptát, jak se taková změna uvnitř dělá. Takhle.

Stačí si jen říct, že začnete teď. S čímkoliv, s čím chcete začít, začít hned a pokud nic takového nemáte, prostě to vymyslete. Vždycky tu budou lidé, kteří vám řeknou, že to nepůjde, ale vždycky jsou tu i lidé, kteří vás podpoří.

Když jsem si asi před měsícem poprvé sedla na postel s kytarou, znělo to naprosto příšerně, bolela mě bříška prstů a špačci, co do té doby obalovali třešně pod okny, radši s jekotem odlétali. Ale šlo to.

Když jsem šla několik měsíců zpět poprvé běhat, bylo mi bez legrace hrozně. Nejradši bych se v tu chvíli složila na zem a domů se nechala odnést bez ohledu na to, že to bylo jen 200 m od domu. Ale šlo to.

Když jsem se jedné červencové noci někdy k ránu konečně rozhodla, že si založím blog, bylo mi divně. Ale šlo to.

Stejně to bylo, když jsem přišla k úplně neznámé partě holek a prostě s nimi začala mluvit.

Nebo když mi bylo něco nabídnuto a já prostě přijala.

Nebo naopak, když mi bylo něco nabídnuto a já řekla ne s tím, že přesně takhle to chci.

A to je ono.

Tyto prázdniny jsem přišla na to, že bychom život neměli brát tak vážně a skutečně si ho měli snažit užít, se vším zlým a se vším dobrým. Že bychom se měli učit a ptát a povídat si třeba do pěti do rána, když je to nutné a když je příležitost a chuť. Že bychom se neměli tolik bát být trapní a mluvit.Že bychom si navzájem měli více pomáhat a že vás to nic nestojí, pokud pomůžete. Že je třeba odpouštět a umět se omluvit. Tyhle věci člověk většinou už ví, ale až když ho život zavede do úzkých postranních uliček (ano, může se to stát i vám), něco se nepovede, nebo udělá chybu (popřípadě blbost kolosálních rozměrů), až teprve pak mu to všechno dojde, že je to pravda a že skutečně není na co čekat. Každý se někdy cítí špatně nebo sám, ale všichni máme na to někoho podpořit.

Před rokem v tuto dobu bylo všechno kolem mě naprosto odlišné, zkrátka úplně, ale úplně jiné, než je to teď. Ale víte co? Třeba je to dobře. Třeba mi to teď nemusí dávat smysl, ale jednou bude. Změna může být jak dobrá, tak špatná. Nejlepší je ta očekávání nemít, ale když už je chcete mít, mějte ta dobrá.

Na závěr chci ještě dodat odvahu těm, co se zítra chystají do nové školy nebo jsou si prostě jen nejistí.

Zkuste alespoň jeden den chodit skutečně narovnaní. Nemusíte se culit na všechny okolo, ale když nebudete ve všem vidět jen to nejhorší, bude vám lépe, o hodně lépe.

Připravte si věci večer předtím. Budete si za to vděčni.

Jestli chcete dobré výsledky a dobrý pocit z toho, že něco víte, bez přípravy to nepůjde.

Když vás to zajímá, zeptejte se.

Řekněte si YOLO a běžte se ostatních zeptat, jak se mají/měli v létě.

Zkuste něco nového. Nebojte se trávit čas sami se sebou a mít z toho radost. Třeba se začnete dokonce mít rádi a to je jedna z veledůležitých věcí v životě.

Z jakékoliv zkušenosti si lze něco vzít. Změna je vždycky možná. A když tomu uvěříte, už zítra může být líp.

Na úplný konec dnešního příspěvku ještě přináším pár fotek posbírané za měsíc srpen a tím chci začít i pravidelné měsíční články, kde vždycky zveřejním některé fotky, co se mi povedly za uplynulý měsíc. Takže si užijte poslední letně vyladěné a sluncem změkčené fotografie a všem přeji pevné nervy, hodně síly (hlavně po ránu) a štěstí v nadcházejícím školním roce. Adios!