Jsem to nejvíc já

Po ránu jsem to nejvíc já

když ještě tak docela nevím

kde jsem a kdo jsem

když mám ospalky v očích a prázdnou mysl

to život nejvíc dává mi smysl

to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já

to duše ví, sama to zná

že ráno, když svět ještě spí

v tu chvíli, kdy se rozední

když prázdnou mysl mám

to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já

když ještě neovládám vlastní tělo

kdy se mi nechce co chtít by se mělo

kde jsem a kdo jsem

to po ránu neřeším

to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já

když jen zpěv ptáků a prázdná mysl

mi vyplňují prostor v hlavě

a právě

proto jsem po ránu tak čistá

to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já

když se mi napínají všechny kosti

kdy čistím si žíly ode vší zlosti

všech starostí a jízlivosti

po ránu kdy jsem tak moc ryzí, až je ten fakt samotný cizí

to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já

když mi kůží září denní světlo

když umírá to, co v noci kvetlo

a je zase čisto, čisto v hlavě

právě

to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já

proto když ti dovolím

být se mnou ráno, budiž ti žehnáno

budiž ti přáno

máš co jsi chtěl

to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já

proto spím většinu nocí sama

ráno neřeším repliky denního drama

co nastane za chvilku

až bude slunce vejš

to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já

když protírám si oči od snů

když mám jen strach

kde se zas octnu

když probudím se ráno a žiju

to jsem to nejvíc já.

Po ránu jsem to nejvíc já

když probudím se z vlastní smrti

čím mě asi nový den zdrtí

proto když usnem vedle sebe

probuďme se vedle sebe

můžeš mi říct, kdo jsem po ránu

kdy jsem to nejvíc já.