Tak nám zase po roce začíná léto.
Třešně na stromech se začínají
vybarvovat, sukně se začínají zkracovat a dny prodlužovat,
zkrátka, začátek léta, jak se patří.
S nadcházejícím létem také
přichází velké množství kulturních událostí, kde se scházejí
lidé všech různých barev, tvarů, smýšlení a velikostí.
Představte si tu idylku.
Rynek hraje všemi barvami, lidé se
vesele ovlažují v kašně, všude zní hudba letního festivalu,
okolo stánky a ruch a děj. A taky beznaděj. Náměstí vašeho
rodného města se v letním žáru může lehce stát rojištěm
přízraků vaší vlastní minulosti. Může se tu odehrát naprosto
zásadní životní příběh vašeho Já, můžete se tu setkat s
částmi sebe sama, které jste se před sebou už nějaký ten pátek
snažili (a že se to zatím docela dařilo) utajit. Mám na mysli
přesně ten druh akcí, kde potkáte úplně, ale úplně všechny.
A tím myslím úplně všechny.
Láska ze 4. třídy
Málem byste ji
nepoznali, přece jen, už to bude nějaký ten pátek. Tu malou
holčičku s copánky s nudlí u nosu by ale nyní člověk jen těžko
hledal pod slupkou té skvěle vyhlížející (a vonící)
krasavice. Zmizely ty vyboulené oči, kvůli kterým jste si
nechtěli přiznat, že se vám líbila. Pořád má trochu křivé
zuby, i když většinu spravila rovnátka, pořád si vás měří
tím stejným pohrdavým pohledem jako tenkrát, když jste se jí
bez jejího vědomí snažili opsat úkol z matematiky. Jisté je jen
to, že vás nepozná. A tudíž nepozdraví.
Třídní mlátička
Tenhle kluk měl
vždycky o kolečko míň. V jedné větě dokázal udělat šest
hrubek stejně dobře, jako dokázal do týž věty vsadit šest
sprostých slov tak, aby si zachovala původní význam. Jeho slovní
zásoba se omezovala pouze na nespisovnou jazykovou vrstvu v poddruhu
vulgarismů. Nikdy nevěděl, kolem čeho se otáčí Země, ale když
chtěl, hlavou vám dokázal zakroutit do všech směrů. A ušima
taky. Netřete si to ucho, když jdete kolem, jinak vás pozná. A
vyhmátne.
Blízký vzdálený
S tímhle člověkem
bývala vždycky trochu potíž. Vždycky se objevoval na stejných
oslavách jako vy, ale nikdy vás nikdo nepředstavil, tudíž se
vlastně oficiálně neznáte. Ale svědomí vám neupře, kolikrát
jste ho před sebou viděli kráčet na tramvaj a neřekli jste ani
ťuk. Kvůli vlastnímu svědomí většinou utíkáte z případných
potencionálních konfrontací s tímhle člověkem, o kterém sotva
dáte dohromady, jak se jmenuje. Váš jediný společný zážitek
je litr krabičáku za školou, oba dva o tom víte, ale nepovíte.
Na vaši obranu, každý někoho takového má. Takže prchejte. A
neohlížejte se.
Otta se slovníkem
Váš obrovský
triumf a prohra v jednom se skrývá v tomhle člověku, který vám
již mnohokrát, a to většinou hlavně svými znalostmi, dokázal,
jak je svět malý. Vděčíte mu za jedničku z Euklidových vět
stejně jako za trojku ze slovíček a jen stěží si vzpomenete,
jestli jste mu kdy stačili dostatečně poděkovat. Stejně tak vám
tahle hlava už milionkrát dokázala, kolik toho víte a že je to
málo. Kolik toho teda vlastně nevíte. Tohohle člověka milujete a
nenávidíte už jenom z principu. Tolikrát vám pomohl a teď
vydělává o dvacet tisíc víc než vy. A to naštve.
Kolik z vás dnes
vyráží na nějakou společenskou akci? Do letního kina? Na
festival? Na farmářské trhy? Ať je to cokoliv, obrňte se
slunečními brýlemi a dobrým převlekem, protože na tyhle lidi
můžete narazit kdekoliv.
Možná by se
stačilo jen docela obyčejně srovnat s vlastní minulostí, lidé
totiž často činí tutéž chybu – viní lidí kolem sebe z
vlastního neúspěchu.
Taky se vám tají
dech, jen kolem vás tito lidé projdou? Čas je ale stále jen
budoucí lží naší minulosti. Tak co, kde se uvidíme o víkendu?
Žádné komentáře:
Okomentovat