Doma

Dívám se na ztemnělý siluety svýho města, rozjímám. Bude podzim, je šero a mrholí, ideální podvečer na bloumání ulicema. Do uší mi hraje Wonderwall a ve vytrvalým dešti zní beznadějně, melodie tančí mezi kapkama deště, který neví, kudy kam se vydat, usidlují se mi ve vlasech jako drobná závaží a táhnou mě k zemi. Obtěžkaná nevyžádaným nákladem se dívám okolo.
Tady jsem doma. Město, v jehož ulicích jsem si hrávala, kde jsem objevovala dětská hřiště a houpačky, lavičky, trávu na sezení, hledala jsem svoje zázemí v širším zázemí mýho města. Mám to tu ráda. Tohle město je mý. Se všema svýma křivolakejma uličkama, který se kroutí podél vysokých domů se štíhlýma oknama, protáhlýma střechama a vikýřema, který koukaj směrem na náměstí jako zvědavé oči malých dětí, co už dávno měly spát. Klíží se jim víčka, ale nespí, nikdy nespaly. Nikdy spát nebudou.
Cítím se tu doma, jsem tu doma. Domov domovem dělá zvyk a lidé. Narodila jsem se tu. Dodnes potkávám na ulicích lidi, co mě naučili číst a psát a počítat, co mě naučili základy angličtiny, co mě naučili, jaký číslo je na policii a jaký na hasiče. Mám tu rodinu, i když ne úplně celou. Mám a měla jsem tu přátele. Někteří zmizeli, jiní se objevili. Někteří přetrvávají. Vyrostla jsem tu a to hned několikrát. A pořád ještě rostu.

Sedím ve svým pokoji, kterej je taky tak trochu mým vlastním městem. Mám tu kouty, kam se chodím bavit a taky místo, kde odpočívám. Mám tu kus zeleně a světlo, čerstvej vzduch i odpadkovej koš. Knihovnu, jídelnu a noclehárnu v jednom. Můj pokoj je jedna z tichých ulic města, kam tolik lidí nechodí, ale přesto v ní najdete činžák se stálými nájemníky, co se sem rádi vracejí, co tady bydlí.

Možná ještě někdy pojedu poporůst někam jinam. Třeba ještě někde existuje jiný místo, který se pro mě někdy stane domovem. Který pro mě nebude krátkodobým domovem, se kterým jmenujete kemp na dovolené nebo hotel v cizím městě, bude pro mě novým útočištěm, místem, zákopem, hrobem, kam pohřbím všechno, co nechci vynášet ven.

Možná pro mě ještě někde existuje jinej domov. Ale pochybuju, že se ještě někdy někde narodím tak moc a tak doslovně, jako jsem se narodila tady.