20.11.16

5.9.2016

Bylo na co koukat.

---

Z apatické letargie mě vyrušilo, jak se vlak neklidně zatřásl. Otevřela jsem ještě rozespalé oči a podívala se z okna, zrovna jsme projížděli přes most přes zatopený lom blízko našeho města. Byla to vskutku zvláštní podívaná. Voda se trhala v podélných pruzích a vytvářela strie s ostrými liniemi, hladina byla potrhaná jako listy papíru s nepovedenou myšlenkou, která se nikdy neměla stát, která nikdy neměla přijít, která měla zůstat tam, odkud přišla.

Nebe se nad vodou rozestupovalo a vydávalo přímo smrtonosnou záři, mraky byly stejně potrhané jako voda, ale ještě o něco smutněji a vážněji, tím spíš, jak z nich vystupovalo oslepující světlo.

Slunce se zvolna propadalo do hlubin, připadalo mi, že bude klesat a klesat, až se ve vodě úplně utopí, až vychladne a nezbyde z něj nic. Všichni umřeme a nic nezůstane živé, všechno živé bude mrtvé a jen to, co bude mrtvé, bude skutečné. Způsobila bych zkázu světa, kdybych sundala Slunce z nebe jako připínáček z nástěnky a přišpendlila ho jinam, kdybych ho schovala pod hladinu jako seznam úkolů odložený na zítra, tak často schovávám seznamy úkolů, tak často je odkládám, tak často zabíjím další miniaturní vesmír.

---

Vzpomněla jsem si na tu chvíli později odpoledne, když jsem kráčela ulicí a cítila bolavé nic, hudba mi ve sluchátkách řezala do bubínků jako právě nabroušený řeznický sekáček, jako když motorová pila řeže do stromu, jako když je mamka naštvaná a krájí chleba. Přidala jsem hlasitost, zoufale jsem chtěla něco cítit.

Na chodníku přede mnou stály dvě děti a pouštěly papírové vlaštovky. Nevšimly si mě, když jsem kolem prošla. Nevnímaly mě, byly příliš pohroužené do svých dětských a snad i dětinských her, tolik jsem jim je záviděla. Prošla jsem kolem a usmála se, ani toho si nevšimly. Dál si hrály ve svém vlastním vesmíru, vítr nadnášel vlaštovky, zdvihal je a zase shazoval na zem a děti měly radosti jak ze vzletů tak z pádů, jak z dobrého tak ze zlého, měly čistou radost, že jsou.

---

Co když už jsem někdy zničila vesmír, ve kterém se děti radují?

---

Každý den je na co koukat.

Žádné komentáře:

Okomentovat