---
V poslední době se mi daří si držet ten vzácný a zlatem vyvažovaný životní optimismus. Po předešlém horším období se mi daří to všechno vidět tak nějak lépe, přestože jsem si myslela, že už to tak nikdy nebude.
Jsem spíše samotář a možná právě proto mi z těchto stavů pomohli lidé. Je důležité vědět, kdo vás má rád, protože jste a je potřeba nechat si trochu rozředit krev, když se vám ze samých špatných myšlenek začne srážet a ucpávat vám žíly, srdce a život.
Zkrátka to teď nějak funguje. Samozřejmě, horší období střídají lepší a naopak, teď mám naštěstí to lepší. Před několika dny jsem měla narozeniny, které mě vrhly do světa dospělých, kterým se ale ještě tak úplně necítím být, protože jednoduše ani ještě nevím, co to doopravdy znamená. Nevím, jestli jsem připravená konečně se naučit alespoň trochu vařit, řídit auto, vybrat si vysokou školu, udělat maturitu, podepsat pracovní smlouvu a podobné věci. A nechápejte mě špatně, určitě to udělám, jde spíš o to, že se vydávám do úplně nových a neznámých vod.
A právě v tomto období, když dosáhnete něčeho, co vypadá jako udržitelný dobrý stav, vám život pravděpodobně začne alespoň chvílemi házet klacky pod nohy. Ne tak úplně s úmyslem ublížit vám, ale vyzkoušet vás. Zkusit, jak si s tím poradíte.
Moje maminka říká, že "můžete být blbej, ale musíte si umět poradit."
---
Přesně tohle se teď děje i mně. Udržuji si relativně dobré citové rozpoložení, snažím se vidět to lepší a nerýpat se v tom špatném. Už poněkolikáté se přesvědčuji, že pánem mého času jsem jenom, jen a znovu jenom já a záleží na mně, jak dnešní den, který není samozřejmostí, využiju.
---
Jako příklad zkusím použít dnešní ráno. Mohla bych si nechat zkazit náladu počasím, ale i to jsem se za několik posledních dní naučila odbourávat. Když jsem se nenechala zviklat tímhle, měla jsem s někým menší výměnu názorů. Taky mi došlo, že jsem včera zapomněla udělat jednu důležitou věc. A ten den předtím vlastně taky. A pak, když jsem se zkoušela rozjíždět s autem (autoškola je stále aktuální), připadala jsem si jako největší loser na světě, přestože k tomu vlastně není důvod, když jsem doteď seděla jen v trenažéru a k provozu se pořád dostávám jen jako chodec.
Ale právě díky takovému ránu mohl vzniknout tento článek. Díky tomu tady sedím a vím, že se prostě musím snažit dál, protože o tom to tady je, snažit se dobře žít, neubližovat okolí, snažit se mít radost z bytí.
---
Po několika pokusech se mi s tím autem úspěšně povedlo rozjet se. A budu to zkoušet znovu, protože když už mám řídit, chci řídit dobře.
Po několika pokusech myslet trochu jinak se mi to zatím úspěšně daří. A budu to zkoušet znovu, protože když už mám žít, chci žít dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat