Zítra v půl osmý ráno budu na světě nějakých 9 460 800 minut. Což je 6 570 dní. Což je 18 let.
Zkouším si vybavit vzpomínky od těch nejranějších až po současnost, vidět ten vývoj.
Připadá mi to jako strašně oficiální a důležitá věc, jako nějaký zlomový bod, i když dobře vím, že něco takového čekat nemůžu. Nemůžu očekávat, že ze dne na den dospěju, že se mi změní od základu celý život jen proto, že od zítřka už můžu legálně pít a případně být trestně stíhaná.
A taky dobře vím, že nechci, aby se mi tím od základů změnil celý život.
---
Přemýšlela jsem, co si vlastně představuji pod pojmem dospělost. Co to pro mě znamená?
Začnu asi tím, že si nepřipadám tak úplně dospěle, přestože přesně nevím, co se tím vlastně myslí.
Možná je dospělost o sebeovládání, možná je to o tom, jak moc dobře člověk sám sebe vlastně zná. Možná svědčí o tom, že se dovedeme orientovat v politice, možná to znamená, že umíme pít. Možná to znamená, že jsme už měli vážný vztah nebo že umíme něco uvařit. Že víme, jak se platí daně, že máme řidičák, že dovedeme nahlas říct svůj názor, že už víme něco o opravdové práci.
Nacházím se ve stavu, který je, snad se dá říct, pro dosažení osmnáctých narozenin, celkem příhodný. Je mi dobře, je mi fajn.
---
Jisté je, že až se zítra vzbudím, v zrcadle na sobě zřejmě vůbec nic nepoznám. Budu to zase ta stejná já, se kterou žiju už takovou dobu.
Připadá mi to celé tak strašně důležité, že mám pocit, že o tom musím napsat 5 článků, vyfotit 23 308 111 fotek a celá se kompletně změnit.
Ale když se nad tím zamyslím, ani bych to všechno měnit nechtěla. Nechtěla bych jiný život, než mám.
---
Je skoro jedenáct v noci, už bych měla jít spát. Sbohem, sladká sedmnáctko.
...
Vlastně ještě můžu zůstat vzhůru. Mám už být přece dospělá.
Žádné komentáře:
Okomentovat