Před dvěma lety je stejné místo,
jen jiné věty – před pěti lety jsem na ně čekala
dnes na ně myslím
zítra je zapomenu.
Nechám je zmizet,
utopit ve vodních hodinách,
vysušit ve slunci příštího léta
až na ně jednou
budu vzpomínat.
---
Nosím promarněné dny jako spony ve vlasech,
výložky na ramenou,
medaile za odvahu,
záclony zavírám do oken, ať zbyde škvíra pro čas.
Ráda bych zapomněla: 1) jaký je jeho dech, že ho mám plné dlaně
2) kolik ho dýchám (a vydechuju)
3) že proudí všemi směry.
Žádné komentáře:
Okomentovat