29.3.21

Z rukou mi padají kameny

Sobotní nebe odchází s vichrem,
který nezanechá nic nezměněné.
To pak myslím na to nové slovo, co jsem včera neznala,
na to, že se vrátil jarní vzduch (a že se vrátí znovu).

Když se ohlídnu, slyším jen vlastní kroky,
žádné jiné nevedou
mým směrem.
Jistěže mi patří trest,
že si už přesně nevzpomínám, kde stojí váš dům
a že se divím sněhu v lesích 
na konci března.

Snad mi nejpozději zítra, v neděli
smí být odpuštěno.
Sobotu odnese vítr a zítra to znovu budu já,
ale

sobotní nebe odchází s vichrem,
který nezanechá nic.

Žádné komentáře:

Okomentovat