1.11.15

Říj(en) 2015

Je neskutečné, jak to všechno utíká. Před chvílí jsme se všichni s napětím dívali na listy, jak se rodí na větvích stromů a dnes se díváme, jak pod těmi samými stromy ty samé listy umírají. Čas plyne rychle.



Říjen je většinou první citelně podzimní měsíc, co se počasí týče a letos tomu nebylo jinak. Už jsme stihli i první sníh. Stmívá se po páté, teploty klesají místy až k nule, stejně jako nálada většiny lidí okolo. Aby ne, když se dívají na šedá a těžká mračna, která člověku připomínají, že je teprve sedm hodin ráno, že musí přečkat další den a že pokud chce mít zbytek dne lepší, je to jen na něm. Možná nás tedy může špatné počasí spoustu věcí naučit. Ti slabí podlehnou, ti silnější půjdou radost hledat jinam. Anebo ještě lépe, najdou ji i v takovém počasí. 
Pro mě byl tento první prokazatelně chladnější měsíc měsícem překvapení, dá se říct. 
Celková nálada nebyla až tak dobrá, bylo a stále je třeba si spoustu věcí urovnat, srovnat, utřídit a uspořádat. Nicméně, tak to chodí. Že? 
Patří to k životu, někdy je hůř a někdy lépe. Asi to funguje podobně jako s chybami, které člověk udělá - pokud si z nich něco odnese, i kdyby to měla být modřina pod okem, v lepším případě ponaučení, i když bolestivě vydobyté, pak to stálo za to. 
Někdy je třeba se porýpat v tragédiích vlastního žití, abychom zase mohli vyjít ven a nezabíjet pohledem. Lidi jsou vážně divná stvoření. 
(Na druhou stranu, z takových chvil můžou stejně jako z těch dobrých vznikat básničky, písničky, obrazy, zajímavé myšlenky. A to je fajn.) 

Jako každý měsíc se i v tomto dá najít spoustu dobrých věcí. Ani to nemusí být obrovská veřejná gesta nebo gigantické pugety modrých růží, aby to člověku způsobilo radost. Nic z předešlé věty mě tento měsíc nepotkalo, přesto je tu spoustu momentů, za kterými se mohu s úsměvem ohlédnout. Přiznejme si, že tohle je jedno z našich obrovských lidských štěstí.

Bylo by skvělé, kdyby člověk, co to právě teď čte, zkusil ještě dnes udělat radost někomu jinému, ač může mít sám sebečernější den. Pro vás to totiž může být drobnost, ale nevíte, pro koho může věta "mám tě rád", "sluší vám to", "nechcete pomoct?" znamenat celý svět. 
Takže dokud to máte komu říkat, říkejte to. 
Možná se budete cítit jako blázni, když budete běhat po ulici a rozdávat komplimenty cizím lidem, ale ať už se na to koukám z jakéhokoliv úhlu, je poměrně málo momentů, kdy se jako blázni necítíme, že? Opravdu tedy není co ztratit.

Je v pořádku být tak trochu magor. Je v pořádku vzít kolo a prostě jet. Je v pořádku nerozumět. Je v pořádku chtít a je v pořádku nechtít. 
(A stejně tak je v pořádku shánět v šestnácti letech fixační krém na zubní náhradu. Odpověď hledejte ve fotkách níže. Bylo to kvůli kostýmu. No fakt!)

Na závěr bych sem ještě chtěla dodat několik myšlenek, které mě cestou říj(n)em potkaly a které by se třeba někomu z vás mohly hodit do měsíců příštích. Tady jsou: 


Nemusíš dělat to, co ostatní.

Zamysli se, co říkáš. Není třeba tolik hovořit. Poslouchej (se). 

Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří.



A na úplný konec ještě jedna poznámka. 
Mám velké štěstí, že žiju zrovna tady, zrovna v této době a zrovna s lidmi, které okolo sebe mám. Je důležité tohle vědět. Je důležité si tohle uvědomovat. Třeba to máte, když se rozhlédnete, podobně jako já. 

Ať už si dnešní noc užíváte ve víru maškarního plesu nebo v pohodlí domova u filmů, knížek či teplého čaje, doufám, že se vydaří. Vždycky tu je něco, co se vydaří. 

Vzhůru do listopadu! 






















na té ulici prostě něco je ...

























menší ukázka toho, co s fotkou může udělat změna expozice















změna expozice podruhé





































(žádný product placement :D )











6 komentářů:

  1. Tvá poznámka, že je důležité si uvědomit, že můžeme být rádi, že žijeme v této době.. Máš pravdu :) I když já bych se asi raději narodila v 80., nebo 90. letech, to si myslím, že to muselo být ještě krásnější :) Pěkné fotky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvám se za spam, omylem. :(

      Vymazat
    2. V pohodě, snad jsi nakonec našla správného adresáta :)

      Vymazat
  2. Tvá poznámka, že je důležité si uvědomit, že můžeme být rádi, že žijeme v této době.. Máš pravdu :) I když já bych se asi raději narodila v 80., nebo 90. letech, to si myslím, že to muselo být ještě krásnější :) Pěkné fotky!

    OdpovědětVymazat
  3. Klárko, s těmi komplimenty máš pravdu. Já se už od léta snažím každý den pochválit alespoň jednoho člověka. Za cokoliv. Hezké šaty, boty, "sluší vám to"... dokonce existuje i výzkum, že si tím zvyšuješ i svoje duševní zdraví! :)
    Jinak, je hezké, že jsme se tak krásně shodly s tím "ať máš sebehorší den, zkus rozdávat radost" článkem! :) Zrovna koukám ven z okna koleje, říkám si, jak se mi tam nechce, ale tvůj článek mě zase nakopl. :)
    Děkuji!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že tě můj článek podpořil :)
      A jinak - nezbývá mi než souhlasit. Když si člověk začne všímat dobrých maličkostí na ostatních, na které může upozornit, je pak jednodušší takové maličkosti vidět všude, takové, které udělají radost.
      Děkuji :)

      Vymazat