Listopad 2015

Byl to smutný měsíc.
Z nějakého důvodu chci zase začínat počasím, takže, k počasí. Bylo teplo a slunečno stejně jako lezavo, šedo a sněživo, teploty se rozprostíraly v poměrně slušných rozpětích - někdy 20°C, někdy -2°C.
Chvílemi to vypadalo jako v červnu a chvílemi jako v prosinci, na horách už zasněžují a my si tady dole stěžujeme na déšť a silný vítr.

die Musik

Po nějaké době se tu chci znovu podělit o něco málo z hudby, kterou momentálně poslouchám.
V těchto příspěvcích budou spíše věci, které mě oslovily za poslední dobu. Přesto je ale více než jisté, že některé z nich se postupně stanou stálicemi. To se uvidí.

Jsou to všechno celkem klidné a oddechové kusy - takový víceméně odpočinkový playlist.
Takže tak nějak.
A tak.

Enjoy

:)

Kdysi dávno

Z mnoha různých důvodů si někdy připadám jako blázen.
Připadám si jako blázen třeba ve chvílích, kdy si nejsem schopná vzpomenout, který z ručníků je můj zkrátka proto, že jsem ve chvíli prvního použití ručníku myslela na něco úplně jiného.
Připadám si jako blázen, když se musím třikrát vracet na stejné místo a pokaždé zapomenu, co jsem chtěla.
Připadám si jako blázen, protože mám z kuchyně do předsíně nacvičenou otočku, která tvoří nejkratší myslitelnou cestu k mým botám a ven do zimy.

(Bez nadpisu)

Komíny vyhlíží
V daleké výši
Všechny ty veršíky
Co tvořím a píši
Dokud píši
Tak jistojistě
Takhle a jedině
Prachsprostě dýši.

(O z)(měn)(ách)

Lidi tohle dělají často. Často se zadívávají do mlhavých dálek a melancholicky koulí očima, aby si mohli povzdechnout, že už "to není, co to bývalo". Že věci se změnily. Že teď je to jinak a jinak vždycky znamená hůř. Děláme to všichni včetně mě. Kdo ne, ukažme si na něj.

třeba bychom se na všechno měli dívat přesně takhle ... zeširoka

Říj(en) 2015

Je neskutečné, jak to všechno utíká. Před chvílí jsme se všichni s napětím dívali na listy, jak se rodí na větvích stromů a dnes se díváme, jak pod těmi samými stromy ty samé listy umírají. Čas plyne rychle.